Buscar
Estás en modo de exploración. debe iniciar sesión para usar MEMORY

   Inicia sesión para empezar

Veřejné finance - teorie


🇨🇿
In Checo
Creado:


Public
Creado por:
Shirii


0 / 5  (0 calificaciones)



» To start learning, click login

1 / 25

[Front]


Veřejné finance
[Back]


⟶ Specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty; VF zkoumají ekonomické problémy, analyzují finanční vztahy mezi ekonomickými subjekty a platí podmínka, že jedním z ekonomických subjektů je stát

Practique preguntas conocidas

Manténgase al día con sus preguntas pendientes

Completa 5 preguntas para habilitar la práctica

Exámenes

Examen: pon a prueba tus habilidades

Pon a prueba tus habilidades en el modo de examen

Aprenda nuevas preguntas

Modos dinámicos

InteligenteMezcla inteligente de todos los modos
PersonalizadoUtilice la configuración para ponderar los modos dinámicos

Modo manual [beta]

Seleccione sus propios tipos de preguntas y respuestas
Modos específicos

Aprende con fichas
Escuchar y deletrearOrtografía: escribe lo que escuchas
elección múltipleModo de elección múltiple
Expresión oralResponde con voz
Expresión oral y comprensión auditivaPractica la pronunciación
EscrituraModo de solo escritura

Veřejné finance - teorie - Marcador

0 usuarios han completado este curso. ¡sé el primero!

Ningún usuario ha jugado este curso todavía, sé el primero


Veřejné finance - teorie - Detalles

Niveles:

Preguntas:

101 preguntas
🇨🇿🇨🇿
Veřejné finance
⟶ Specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty; VF zkoumají ekonomické problémy, analyzují finanční vztahy mezi ekonomickými subjekty a platí podmínka, že jedním z ekonomických subjektů je stát
Ekonomie řeší problém
Limitované zdroje X neomezené potřeby
Ekonomické subjekty
⟶ Bojují o zdroje, jsou jimi: domácnosti, firmy, stát •pokud jsou vazby jen mezi domácnostmi a firmami – oblast soukromého sektoru – VF sem nevstupují •pokud přibude stát – smíšená ekonomika, kde vedle soukromého sektoru existuje sektor státní (veřejný)
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO
Daně = pravidelná povinná platba domácností vůči státu z čeho je daň vybírána = předmět daně • Příjem (důchod) domácnosti, spotřeba (ze spotřeby), majetek
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO - majetkové daně
⟶ Vybírány z majetku, jejich váha na objemu vybíraných daní klesá, v ČR jsou nízké – je to např. silniční daň (je jako jediná účelová, vybere se z aut a použije se na dopravní infrastrukturu), dědická daň, darovací daň, daň z nemovitosti (peníze zůstanou v rozpočtu, na jehož území ta nemovitost leží)
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO - důchodové (příjmové) daně
⟶ DPFO (daň z příjmů fyzických osob) – jediná důchodová daň plynoucí z domácností, domácnosti mají určitý příjem
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO - daně ze spotřeby
Daň ze zboží a služeb, které domácnost používá, vzrůstající tendence v ČR • univerzální daň – na veškerou spotřebu (na všechno zboží a služby) která prochází trhem – DPH • selektivní daň – akcízy – (pouze na něco), uvalena jen na zboží a služby s nízkou cenovou elasticitou poptávky – spotřebitelé se této spotřeby neradi vzdávají (i přes rostoucí cenu), je těžké nalézt substitut, škodí zdraví (např. alkohol, cigarety a další tabákové produkty, …) primárním důvodem = je z nich jistý daňový výnos
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 2) daně PO
⟶ DPPO (daň z příjmů právnických osob) – výše sazby této daně může ovlivnit konkurenceschopnost státu, proto má tendenci klesat – velikost sazby této daně je používaná jako konkurenční nástroj (konkurenční výhoda); Maďarsko zvýšilo sazbu, Malta ponechala stejnou, ostatní sáty pokles => aby přilákaly firmy a investory
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 3) dotace
Finanční prostředky do soukromého sektoru, stimulace ekonomických subjektů k určitému chování • dotace – finanční podpora firem, které vyrábějí určité výrobky ⟶ volné (neúčelové) dotace – není určeno, na co mají být použity => vyvolávají důchodový efekt ⟶ vázané (účelové) dotace – je určeno, na co smí být peníze použity => vyvolávají substituční efekt (i důchodový) – vyvolávají změnu chování příklad substitučního efektu – např. dotace zemědělcům na produkci řepky olejky => všude řepka olejka – nahradila všechny ostatní plodiny ⟶ často nástroj lobbistů, ovlivněny subjektivním rozhodováním • veřejné zakázky – aby PO vyráběly veřejné statky a služby (cca 550 mld. Kč!)
Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 4) transferové platby (
⟶ (sociální) – široká vazba, silný ekonomický tok – redistribuční důvodem jsou sociální charakteristiky domácností (z těch plyne nárok na transferové platby): • dosažení určité věkové hranice, věk domácnosti => starobní důchod • nezaměstnanost => podpora v nezaměstnanosti – vestavěný stabilizátor • zdravotní stav domácnosti – dočasné zhoršení zdravotního stavu => nemocenská (nemocenské dávky) – trvalé zhoršení zdravotního stavu => invalidní důchod • počet nezaopatřených dětí v domácnosti => porodné, přídavky na děti, …
Charakteristiky VF nedobrovolnost
MUSÍM do vztahu vstoupit ⟶ vztahy ke kterému jsou subjekty přinuceny zákonem => zákony, vyhlášky • jsou sankce za porušení zákona a právo je vymahatelné • důsledky nedobrovolnosti – všichni se snaží maximalizovat to, co dostanou od státu a všichni se snaží minimalizovat to, co státu zaplatí (daňovou povinnost) – s nedobrovolností jsou spojeny vysoké administrativní náklady na odstranění negativních důsledků! ⟶ nesoulad mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů – deficit veřejných rozpočtů (roční saldo) – výdaje vyšší než příjmy ⟶ pokud deficit budeme mít delší dobu, musíme to nějak profinancovat => veřejný dluh • kontrola, aby lidé nezneužívali sociální dávky a aby neplatili menší daně, než mají – narůstají administrativní náklady
Charakteristiky VF neekvivalence
⟶ neexistuje potvrzení, že to, co jedinec na daních odvede a co jedinec od státu získá, je stejné • přes veřejné finance dochází k přerozdělování důchodů • princip solidarity – mezi mladými a starými, zaměstnanými s nezaměstnanými, bohatými s chudými, zdravými s nemocnými – velmi subjektivní – Evropa je solidárně naladěna => evropské země musí mít vyšší daně, aby tu solidaritu stihli zaplatit může vést k ekonomickým problémům – past nezaměstnanosti (sociální dávky, resp. solidarita je tak vysoká, že to nenutí lidi hledat si práci) • neekvivalence – přerozděluje se hlavně přes transfery
Charakteristiky VF nenávratnost
⟶ finančních vztahů v rámci veřejných financí • nelze provést „reklamaci“ finančních vztahů v rámci veřejných vztahů (firma nemůže přestat platit silniční daň jen proto, že je kvalita silnic hrozná) • reklamace veřejných financí probíhá jedině přes volby, tzn. nepřímo
Funkce VF a) Stabilizační funkce
⟶ důvodem je vývoj základních makroekonomických veličin ⟶ cíl: minimalizovat výkyvy hospodářského cyklu (tempo růstu HDP (q), míra nezaměstnanosti (u) => přímo; inflace, platební bilance => nepřímo – měnová politika) ⟶ spočívá ve využívání rozpočtových příjmů a výdajů k ovlivňování hospodářské situace státu – VF tedy dokážou ovlivňovat nerovnovážný vývoj ekonomiky (snaha ovlivnit hlavně tempo růstu HDP a míru nezaměstnanosti) ⟶ nástroje (snaží se působit proticyklicky – snaha zmenšovat výkyvy hospodářského cyklu): • diskreční opatření – zpravidla jednorázová, nereagují na vývoj ekonomických veličin; vyžadují souhlas vlády, či dalších subjektů; mohou být přesněji cílené, ale jejich nevýhodou je časové zpoždění (rok 2009 – šrotovné) • vestavěné stabilizátory (automatické) – reagují na změnu ekonomických veličin; zabudovány v legislativě, nástroje fungují automaticky, ihned; výdajového i příjmového typu ⟶ snaha státu o proticyklickou politiku (a. hospodářský, b. politický cyklus)
Funkce VF a) Stabilizační funkce - hospodářský cyklus
⟶ osa x – čas, osa y – tempo růstu HDP ⟶ pokud ekonomika roste – snaha zabránit přílišnému růstu, zvyšuje se daňová zátěž (politicky nepopulární), snižují se veřejné výdaje => vzniká přebytek VF ⟶ pokud ekonomika klesá – daňová zátěž se snižuje, rostou veřejné výdaje, stimulace ekonomiky = vzniká deficit (měl by být financován přebytkem z minulých let), ale ovlivnění politickým cyklem ⟶ volby v růstové fázi cyklu, slib snížení daní a růst výdajů => není to proticyklická politika, ale procyklická!
Funkce VF a) Stabilizační funkce - politický cyklus
Ochota politiků naslouchat voličům je před volbami nejvyšší)
Funkce VF b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) - nástroje
⟶ cíl: změnit rozdělení spravedlnosti ve společnosti, zmírnit nerovnoměrnost rozdělení důchodů – je to ovšem velmi subjektivní mimoekonomické důvody – solidarita, míra spravedlnosti, rovnostářství. Nástroje: • výdajové: transferové platby • příjmové: daně – důchodové (osobní, příjmové – zajímá nás konstrukce daňových sazeb) požadavek na konstrukci daní: horizontální daňová spravedlnost, vertikální daňová spravedlnost • horizontální – pokud mají jedinci stejný důchod, měli by platit stejnou výši daně; člověk, který má děti (nezávisle na jejich počtu), by měl dostat více peněž než člověk, který děti nemá • vertikální – jiné sociální skupiny by měli mít různé transfery a daně – ten, kdo má více dětí, by měl také dostat více peněz; jedinec s vyšším příjmem má platit absolutně vyšší částku daně
Funkce VF b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) - daně
⟶ Pomocí konstrukce daní lze dosáhnout různého přerozdělení příjmů mezi obyvatelstvem ⟶ Příklad konstrukce daní, typy daní • Regresivní (degresivní) daň – s růstem důchodu klesá daňová sazba – politicky neprůchozí, nerespektuje vertikální spravedlnost • Lineární daň – stejná daňová sazba pro všechny, respektuje horizontální i vertikální spravedlnost (nicméně dopad na změnu je malý) • progresivní zdanění – s růstem důchodu roste daňová sazba ⟶ Klouzavá progrese – respektuje vertikální i horizontální spravedlnost; každý důchod jinou průměrnou daňovou sazbu ⟶ Stupňovitá progrese – celý důchod je zdaňován jednou sazbou (politicky neakceptovatelné)
Funkce VF b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) - měření účinku redistribuční daně
⟶ Lorenzova křivka a Gini koeficient ⟶ Lorenzova křivka – měří míru rozdělení důchodu ve společnosti ⟶ grafické znázornění rozložení důchodů– obyvatelstvo na ose x seřazeno od nejnižších příjmů po nejvyšší ⟶ plocha mezi absolutní rovností a skutečnou Lorenzovou křivkou je tzv. Gini koeficient ⟶ ideální stav je, když Lorenzova křivka kopíruje uhlopříčku (křivka absolutní rovnosti), tehdy je Gini koeficient = 0 a rozložení majetku je optimální, nemusí se používat redistribuce ⟶ v realitě je ale většinou Lorenzova křivka prohnutá jako na obrázku, a tedy Gini koeficient je v intervalu (0;1) – malá část populace tedy vlastní větší část majetku => velké rozdíly mezi společenskými vrstvami ⟶ čím vyšší je koeficient, tím vyšší je míra nerovnoměrnosti ⟶ pokud by byl Gini koeficient = 1, pak by nejbohatší člověk vlastnil vše ⟶ v zemích, kde je vyšší koeficient, je tendence k levici, protože jsou velké rozdíly v sociálních vrstvách (Afrika, Jižní Amerika)
Funkce VF c) Alokační funkce
⟶ cílem je zabezpečit dostatečné množství produkce, kterou by negarantoval soukromý sektor (kterou by trh nezabezpečoval v dostatečném množství) ⟶ mikroekonomické důvody selhání trhů: externality, veřejné statky, informační asymetrie, statky pod ochranou (poručnické, paternalistické)
Funkce VF c) Alokační funkce - 1) existence externalit
⟶ externalita je porušení vztahu a rovnováhy mezi nákladem a užitkem • negativní (záporná) externalita – náklad, proti kterému nestojí užitek – snaha omezit produkci; aplikace daní – daňové znevýhodnění příp. dodatečnou daň (např. ekologické daně pro znečišťovatele) • pozitivní (kladná) externalita – užitek, proti kterému nestojí výnos – podpora producentů – jedinci inkasují, čerpají užitek bez vynaložení nákladů – daňová zvýhodnění – např. dotace, ve zdravotnictví – očkování, rentgenování; školství; věda a výzkum • snaha přes dotace produkovat pozitivní externality a přes zvyšování daní snižovat negativní externality
Funkce VF c) Alokační funkce - 2) existence veřejných statků
⟶ statky kolektivní spotřeby, nelze určit, kolik kdo spotřebovává, statek užívají všichni současně ⟶ např. silnice, národní obran atd. – u soukromého statku lze určit, kolik kdo spotřeboval • pokud platí všechny charakteristiky, jedná se o čisté veřejné statky – financovány 100 % z veřejných rozpočtů (např. obrana, hygienická, epidemiologická služba) • pokud jedna z charakteristik neplatí, jedná se o smíšené veřejné statky – jejich produkce je částečně financována z veřejných rozpočtů, doplnění doplatky nebo poplatky (mají regulační charakter – snaha o omezení spotřeby daného statku) • soukromé statky jsou zcela nezávislé na veřejných rozpočtech
Funkce VF c) Alokační funkce - 3) informační asymetrie
⟶ rozdílný přístup k informacím na poptávkové a nabídkové straně – může vést k informačnímu zvýhodnění • informační asymetrie je výrazná ve zdravotnictví – nízká (nulová) elasticita poptávky (pacient) ve zdravotnictví • trh ve zdravotnictví nemůže dobře fungovat, protože není možné změřit cenu lidského života – kdyby zde byl trh, mohlo by dojít např. k vysokému zdražení např. léků
Funkce VF c) Alokační funkce - 4) existence statků pod ochranou (paternalistické)
⟶ státem nařízená spotřeba – tím, že by nebyla realizována spotřeba, byla by to dražší varianta – musí uvolnit finanční prostředky => vyprodukovat dostatečné množství; např. povinná školní docházka, povinné preventivní zdravotní prohlídky, povinné očkování, … - stát musí zabezpečit dostatečné množství
Funkce VF c) Alokační funkce - nástroje
⟶ příjmové: hlavně daňové zvýhodnění nebo znevýhodnění • daňové zvýhodnění – nulová daňová sazba, zvýšení odčitatelné položky • daňové znevýhodnění – záporná externalita – vyšší daňová sazba, žádné odčitatelné položky, zavedení speciální daně ⟶ výdajové: hlavně dotace, účelové dotace (vyvolání substitučního efektu, změna chování producenta)
Veřejné statky
• pokud znám spotřebu jednoho, znám spotřebu celkovou – je zde nedělitelnost ve spotřebě, všichni spotřebovávají stejně • platí nevylučitelnost, vyvolává problém (fenomén) černého pasažéra (je velmi obtížné jej identifikovat a vyloučit ho ze spotřeby) – buď vystěhovat, nebo zlikvidovat, ale přes cenu není možné • platí nerivalita spotřebitelů • mezní náklady (spojené se spotřebou dalšího spotřebitele) = 0
Soukromé statky
• plně funguje trh – celková spotřeba je zjistitelná načtením potřeb jednotlivých subjektů => existuje dělitelnost ve spotřebě • platí vyléčitelnost ze spotřeby – přes cenu (když bude vysoká cena, nelze spotřebovávat) • existuje rivalita spotřebitelů (např. povánoční slevy) • mezní náklady > 0
Vládní selhání a) informace
• kvalita a kvantita, velké množství informací může znamenat lepší rozhodnutí, ale také větší náklad – někdy jsou náklady na získání informací vyšší než užitek z nich – standartní množství informací, které by mělo existovat, aby bylo vytvořeno nějaké opatření – velké množství informací komplikuje rozhodnutí
Vládní selhání b) časové zpoždění
• poznávací – souvisí s poznáním problému, souvisí s dostupností dat • rozhodovací a realizační rovina – legislativní – záleží na nastavení procesu, délka projednávání • přizpůsobovací – za jak dlouho bude na opatření reagováno, vyplývá z povahy ekonomických procesů, je rozdíl mezi fiskální politikou a měnovou politikou
Vládní selhání c) neodhadnutí reakce soukromého sektoru
• soukromý sektor se obecně snaží minimalizovat daňovou zátěž a maximalizovat profit, který stát dává •=> např. daň z oken => zazdívání oken, změna architektury; daň z ovocných stromů => vykácené ovocné sady
Vládní selhání d) absence bankrotu (dlouhé trvání špatných rozhodnutí)
• selekce subjekt, které se neumí přizpůsobit ekonomickým podmínkám – ve veřejném sektoru se bankrot nevyskytuje, na rozdíl od soukromého sektoru, kde jsou bankrotem potrestána neefektivní rozhodnutí • př. USA – státní zdravotní programy Medicare, Medicaid jeden program pro starší 65 let a jeden pro chudé – získaly velké množství voličů ve volbách, po dlouhou dobu jsou však deficitní – politicky nepopulární tyto programy rušit – politický cyklus může tedy přispívat k dlouhému trvání špatných rozhodnutí • v ČR – některé majetkové daně – náklady na výběr jsou vyšší než vybraná daň – ale bylo by nepopulární je rušit
Vládní selhání e) byrokracie - charakteristiky chování (byrokratický imperativ)
• vypozorování určitých vlastností, jak se byrokracie chová • monopol na informace – informační asymetrie • významná informační převaha – signalizuje, že je produkováno větší než optimální množství veřejných statků • snaha maximalizovat rozpočet = maximalizovat moc (nabídkový přístup k tvorbě rozpočtu) • snaha maximalizovat vlastní užitkové funkce – maximalizace prospěchu ze zdrojů všech ekonomických subjektů • snaha utratit disponibilní zdroje bez ohledu na kritérium efektivnosti a účelnosti • problém s měřením „výstupů“ • tendence k rozpínavosti (Francie, Japonsko) • dojem nepostradatelnosti (vytváření zdání nepostradatelnosti) – vytváří zdání, že my je potřebujeme
Vládní selhání e) byrokracie - Niskanenův model byrokracie:
⟶ x – množství veřejných statků a služeb ⟶ y – náklady a benefity, vyjádřitelné v penězích ⟶ body A a B – náklady se rovnají užitku: B = C, čistý užitek = 0 => nevýhodné ⟶ Qoptimum – množství, které maximalizuje čistý užitek ⟶ byrokracie se snaží o maximalizaci B – C => disponuje tak větším rozpočtem, dochází k plýtvání s veřejnými prostředky ⟶ Qbyrokracie – Qoptimum = přebytek byrokracie (bujení, rozpínavost)
VF – základní otázky
⟶ jak rozsáhlá má být redistribuce důchodů? ⟶ jak ovlivňovat hospodářský cyklus (dynamiku HDP)? ⟶ co a kolik se má vyrábět ve veřejném sektoru? ⟶ jak se uskutečňují kolektivní rozhodnutí? (individuální X kolektivní rozhodování, „veřejný“ zájem) ⟶ veřejný zájem patří mezi důležité právní instituty – je obsažen v řadě právních norem, ALE platné právo neobsahuje jeho definici; veřejný zájem se řadí mezi tzv. neurčité pojmy
Teorie veřejné volby
•jak se rozhoduje o tom, co bude realizováno? zkoumá způsoby kolektivního rozhodování •snaha o propojení ekonomiky a politiky – zkoumání politiky s použitím metodologických nástrojů teoretické ekonomie •vznik v první polovině 20. století • významní autoři: A. Downs (politický cyklus), K. Arrow, W. A. Niskanen, …
Veřejná volba
⟶ Veřejná volba: • Vědní disciplína, zkoumá volební pravidla, chování voličů, politických stran, byrokracie • Zkoumá druhy kolektivního rozhodování ve veřejném sektoru, vyjednávání mezi subjekty na politickém trhu • Aktéři – voliči, politické strany, byrokracie a zájmové skupiny veřejná volba – přeměna individuálních preferencí v kolektivní rozhodnutí ⟶ Veřejná volba – rozhodování ve veřejném sektoru • Předmětem a kritériem rozhodování – veřejný zájem (?) • Při veřejné volbě – vyjednávání mezi jednotlivými subjekty podle vybraných pravidel • Rozhoduje se v rámci tzv. politického trhu ⟶ Analogie politického a ekonomického trhu (Downsovská analýza)
Aktéři veřejné volby
• Nabídka (nabídková strana) = politici => nabízí program = zboží; politické programy jsou velmi obsáhlé ⟶ Snaha: maximalizovat počet hlasů získaných od voličů • Poptávka: voliči • Zájmové skupiny (nátlakové skupiny) – skupina osob, jež se snaží maximalizovat svůj prospěch, snaží se ovlivnit voliče a politické strany – zájmové skupiny a byrokracie mohou být chápány různě, někdy jako nabízející a někdy jako poptávající na politickém trhu • Byrokracie
Charakteristika politického trhu
• Krátkodobý horizont – preference aktivit s krátkodobým efektem – preference současnosti (viz politický cyklus) – politici chtějí, aby výsledky jejich práce byly co nejdříve vidět • Politická rozhodnutí uvádí do praxe – byrokracie – nevolená, jmenovaná • Racionální ignorance voličů (C > B Downs 1957) – náklady na získání informací jsou vyšší než užitek z volby – důvod nízké účasti ve volbách
Politické strany
• Nabídka = program politických stran, obsahuje velmi široké spektrum témat, aby oslovil co nejvíce voličů; často se programy jednotlivých stran překrývají; politické strany svými programy většinou cílí na voliče mediána = volič, který za určitých podmínek může rozhodnout, kdo bude vítězem
Voliči
⟶ poptávka voliče je ovlivněna axiomy: • 1) axiom úplnosti (předpoklad úplnosti) – volič si dokáže uspořádat všechny nabízené varianty v souladu se svými preferencemi; většinou není splněn, volič je většinou schopen určit první a poslední místo • 2) axiom tranzitivity (tranzitivní chování) – volič si dokáže udělat žebříček stran podle toho, jak uspokojuje jeho potřeby; podle toho, jak se volič rozhodl již 2x, lze předpokládat, jak se bude rozhodovat i potřetí (pokud A > B a B > C, lze předpokládat, že A > C) • 3) axiom výběru (předpoklad výběru) – volič preferuje tu variantu, která maximalizuje jeho užitek a uspokojení ⟶ racionální ignorant – volič, který záměrně nejde k volbám, protože poměřuje náklady a užitek ⟶ volit či nevolit? – platí: • rovnost hlasů – je správné, že platí rovnost hlasů? – vede se kolem toho bouřlivá diskuse, ale nakonec se všichni shodnou na rovnosti hlasů • tajné hlasování – nikdo se nesmí dozvědět, jak kdo konkrétně hlasoval • právo volit – vázáno na věkovou hranici a způsobilost k právním úkonům, mají osoby starší 18 let, v Rakousku tuto hranici posunuli na 16 • právo být zvolen – vázáno na věkovou hranici, která je vyšší než u práva volit
Byrokracie
• byrokratický imperativ • uvádí v život kolektivní rozhodování
Zájmové skupiny Klasifikace zájmových skupin pro potřeby teorie veřejné volby:
⟶ seskupení osob, které mají společný cíl (cíl – maximalizace vlastního užitku) – ovlivňují ostatní subjekty „politického“ trhu ⟶ dle cílů: ochranné zájmové skupiny (odbory), podpůrné zájmové skupiny ⟶ dle „společného zájmu“: • profesní zájmové skupiny – spojuje je jejich profese – např. daňoví poradci (velmi silná zájmová skupina, je pro ně žádoucí, aby byly daňové zákony co nejsložitější), lékaři (silná zájmová skupina, mají velkou informační převahu; nástrojem stávky, demonstrace), právníci, zemědělci (prostřednictvím lobbistů ovlivňuje způsob rozdělování dotací z fondů EU), … • na základě místa, odkud členové zájmové skupiny pocházejí – např. poslanci z jedné lokality (v rámci svého města se hádají a soupeří mezi sebou, ale jak jde o to, jak získat co nejvíce peněz ze státního rozpočtu, jsou schopni účinně spolupracovat – stejné to bude na národní úrovni v porovnání s evropskou) • na základě hobby: např. myslivci (v ČR silná nátlaková skupina, je jim nadržováno například v oblasti držení zbraní v porovnání s ostatními lidmi)
Zájmové skupiny Nástroje ovlivňování voličů zájmovými skupinami:
• dlouhodobé poskytování selektivních informací všem voličům (masmédia atd.), expertní činnosti • poskytování selektivních informací určité skupině voličů, vybraným osobám – při kolektivním rozhodování hrají důležitou úlohu – např. ministři, vrcholní úředníci na ministerstvech • podplácení vybraných skupin voličů (korupce): ⟶ přímé podplácení – ze zákona zakázáno, potrestán ten, kdo úplatek nabízí i ten, kdo přijímá ⟶ nepřímé podplácení – získání určité výhody, informací navíc – např. farmaceutické firmy nabízejí lékařům procenta z prodeje svých produktů, jestliže je budou předepisovat ⟶ měří se index korupčního jednání – zveřejňuje Transparency International • využívání ekonomické moci, tj. nátlaku – stávky, demonstrace • hrozba soudními spory – žaloba u mezinárodních soudů
Zájmové skupiny Lobbování vs. korupce – zásady vysoké efektivnosti lobbování:
• Oslovit správné úředníky • Udržovat funkční a aktivní vztah s příslušným poslancem, komisařem, ministrem, úředníky, … • Dobré načasování (timing) • Poskytovat konzistentní, cílené a relevantní informace • Být objektivní – v ČR neexistuje zákon upravující lobby, silná hazardní a cigaretová lobby
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 1) pravidlo rozhodování jedince (diktátorské)
⟶ Jestliže rozhoduje jedinec, má takové rozhodování své výhody i nevýhody • Výhody: nízké transakční náklady na rozhodování ve srovnání se skupinovým rozhodováním • Nevýhody: může dojít k odbornému případně morálnímu selhání jedince, riziko prosazování vůle jedince • Předpokládáme, že tento jedinec má ze zákona danou pravomoc rozhodovat o věcech veřejných, disponuje potřebnými informacemi k rozhodování, má odbornou a morální kapacitu pro účinné rozhodování a disponuje potřebnými prostředky pro účinné rozhodování
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 2) pravidlo jednomyslné (jednohlasné) shody (konsensuální)
• založeno na jednomyslném souhlasu (konsenzu) všech zúčastněných stran, každý volič má stejnou váhu hlasu • např. v orgánech NATO či v Radě bezpečnosti OSN, při rozhodování o přijetí nových členů EU • výhody: vysoká demokratičnost hlasování, nepotlačení názorů menšiny na úkor vysokých transakčních nákladů, časově vleklá jednání (např. vídeňská a ženevská jednání o odzbrojení z poslední třetiny minulého století, která se vlekla několik desetiletí) • některý z aktérů může vystupovat v roli „hatícího aktéra“, který ve skutečnosti nemá zájem na dosažení konečné dohody, a proto při jednotlivých krocích klade takové podmínky, které jsou pro ostatní jednající aktéry nepřijatelné => tento jev = „selhání konsenzuálního hlasování“, nebo také „kolaps konsenzuálního hlasování“ • s výsledky jednání musí souhlasit všichni aktéři veřejné volby
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: kolektivní rozhodování na bázi většinového hlasování
• Typické pro veřejnou správu – působí tzv. kolektivní aktéři, kteří společně projednávají nějaký veřejný problém, diskutují o něm, navrhují varianty na základě většinového hlasování vybírají variantu, která získá nejvíce hlasů • Vyjádří se více jak 50% voličů, pro zásadní rozhodnutí je vyžadováno pravidlo kvalifikované většiny (3/5 nebo 2/3 většina) – jedná např. o změnu ústavy • Relativní většina – vyhrává varianta s nejvyšším počtem hlasů – rychlé na rozhodování, ale vede k velmi silné opozici, mohou být přijata i pro většinu nesmyslná rozhodnutí – například se rozhoduje mezi 5 variantami a zvítězí varianta, pro kterou hlasovala více jak 1/5 lidí • „většina hlasů“ je relativní označení ⟶ výhody: • možné poměrně rychle dosáhnout výsledného řešení • eliminuje hatícího aktéra, který se může projevovat při použití postupu jednomyslného hlasování ⟶ nevýhody: • ani jedno z většinových pravidel nezaručuje, že bude vybrána nejvhodnější varianta • většina může zneužít svého dominantního postavení a rozhodnout ve svůj prospěch výsledky hlasování plně v moci hlasující většiny změna, kdy si všichni hlasující polepší, označujeme jako tzv. paretovskou změnu (z normativního hlediska můžeme takovou změnu označit jako spravedlivou) většina může rozhodnout pouze ve svůj prospěch – menšina utrpěla ztrátu => část zdrojů jí byla odejmuta a přesunuta ve prospěch většiny – takovou změnu nazýváme redistribucí (z normativního hlediska ji můžeme hodnotit jako „nespravedlivou“) • pravidla většinového hlasování se uplatňují zejména v politice • problém ovlivňování pořadí při použití většinových pravidel
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: použití většinových pravidel
• používáme při kolektivním rozhodování • každé většinové pravidlo má své přednosti a svá omezení – ani jedno z nich není dokonalé! • všechna většinová pravidla způsobují nějakou hlasovací kolizi, resp. poruchu či problém – tuto skutečnost teoreticky zdůvodnil K. Arrow a formuloval ji ve větě známé jako Arrowův teorém: Neexistuje žádná hlasovací metoda na bázi většinového pravidla, která by 1) nezávisela na agendě (jednacím pořádku), 2) zaručovala efektivnost a 3) respektovala individuální preference • většinová hlasovací pravidla a problém hlasovací kolize • vybraná pravidla většinového rozhodování:
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující první preferenci:
• 3a) prostá většina (absolutní) – zjevně demokratické pravidlo – vítězí varianta, která získává nadpoloviční většinu hlasů (více jako 50 %) • 3b) relativní většina – založeno na pluralitě názorů a za vítěze uznává toho, kdo získal poměrnou většinou hlasů, avšak nevýhodou je, že jsou zohledněny pouze první preference hlasujících => vítězí pouze relativní většina, přičemž ostatní hlasující se musí podřídit vůli relativní většiny • 3c) kvalifikovaná většina – při hlasování o závažných společenských změnách, např. schvalování ústavních zákonů – souhlasné procento musí být více jak 3/5, 2/3, …
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Condorcetovo pravidlo (kritérium)
4) Condorcetovo pravidlo (kritérium) – vzájemně párově porovnává jednotlivé varianty • (francouzský filozof, matematik, politik, od r. 1769 člen Francouzské akademie věd) • vítěz: varianta, která v párovém porovnávání vždy vítězí, se stává vítěznou • výhody: zachycení uspořádání preferencí jednotlivých voličů • problém: volební zacyklení (tzv. Condorcetův paradox) – příklad na preference voličů: ⟶ dané varianty vzájemně párově porovnáváme – vyhraje ta varianta/návrh, která při přímé konfrontaci vítězí nad každou z variant – může ústit v problém, který se nazývá hlasovací paradox/volební zacyklení – důsledky: ⟶ nejsme schopni volbu rozhodnout – chování netranzitivního voliče, který má tzv. dvouvrcholovou preferenci ⟶ je možné manipulovat s hlasovacím pořadím a tím pokaždé určit jiného vítěze ⟶ řešení: aplikace jiných způsobů rozhodování • Arrowův (1972 NC) teorém nemožnosti • neexistuje hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která by nezávisela: ⟶ na jednacím pořadí ⟶ zaručovala efektivnost ⟶ respektovala individuální preference
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Postupné hlasování (párové porovnávání)
• 2 rozhodovací kola – nejprve postavím proti sobě 2 libovolné varianty a poté vítěznou variantu postavím proti třetí variantě (pozor – to, jakým způsobem začneme, může ovlivnit výsledek => hrozí riziko zmanipulování hlasování)
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Hlasování na základě přidělování bodů
• každý volič má stejný počet bodů, vítězem je varianta s nejvyšším počtem bodů; respektuje všechny preference a i váhy
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Bordovo hlasovací pravidlo = Bordův počet = vážené pořadí
•každý hlasující má k dispozici určitý počet bodů, které na základě svých preferencí přiděluje jednotlivým variantám – umožní vzít na zřetel nejen první preference hlasujících, ale ani toto pravidlo nevylučuje riziko strategického chování hlasujících a s tím spjatých „zákulisních dohod“
Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Schvalující hlasování
•Každý volič hlasuje pro ty varianty, které doporučuje k realizaci •Některým preferencím nemusím dát hlas
Politik altruista
•politik, který přijímá rozhodnutí v zájmu většiny, rozhoduje se ve veřejném zájmu (ne osobním – maximalizace vlastního užitku) – takových moc nebude – jsou nepohodlní a v politice špatně končí – jejich hlasování se nedá dopředu předpokládat
Logrolling
•sousedská výpomoc (jánabráchismus), tzv. politické smlouvání •podstatou je racionální politické smlouvání čili „obchodování“ s hlasy – jednající strany vstupují do vzájemné dohody a vytvářejí koalice tak, aby aktuálně, případně potenciálně v budoucnu maximalizovaly svůj užitek •„něco za něco“ – obchodování s hlasy při politickém rozhodování, politické smlouvání, dohoda o vyjednávání podpory při hlasování •př. v ČR volba prezidenta leden 2008 – lidovci podpořili Klause, aby prošel zákon o církevních restitucích – Kalousek potom odmítl, že došlo k obchodu s hlasy, i když to bylo naprosto zřejmé •používá se i na půdě EU: Rakousko souhlasí s přístupem Turecka, pokud se zahájí jednání se zemí, na které má zájem Rakousko
Volič medián
•volič, pro nějž platí, že počet voličů preferující např. vyšší úroveň výdajů je roven počtu voličů, preferující nižší úroveň výdajů •volič medián rozděluje lichý počet voličů na dvě početně stejné skupiny – v pravidlu prosté většiny je to volič, který určuje vítěze – je nazýván pozičním diktátorem – nabídka na politickém trhu je udělána tak, aby zachytily voliče mediána – podle průzkumů veřejného mínění •vysvětluje, proč se programy politických stran přibližují – pokud některá strana vyhraje volby, ta druhá příště použije v něčem podobný program •mediánový volič má na politickém trhu v případě normálního rozdělení prvních preferencí – za předpokladu, že nové politické strany nemohou ihned vstoupit na politický trh – dominantní roli •indikátorem poptávky po poskytovaných statcích, a s tím souvisejících veřejných výdajích, je mediánový volič
Vězňovo dilema
•zkoumá se kdy a za jakých podmínek aktéři kooperují nebo kdy se navzájem podrazí •hledá se „nejlepší“ postup bez ohledu na morálku – podraz – ten, kdo jedná sobecky, se chová racionálně •pokud budou spolupracovat: nejefektivnější řešení, pokud se můžeme spolehnout na chování druhého subjektu – pokud se na druhého nemůžeme spolehnout, pak předpokládáme, že nás podrazí a uděláme to taky •pozn. ve skutečnosti lidé ne vždy zvolí podraz – pokud je více kol, tak většinu těchto kol budou lidé kooperovat, protože se budou bát odplaty – když si to už nebudou moci vrátit, rozhodne se každý podle toho, co je pro něj osobně nejlepší
Veřejné výdaje
= finanční prostředky vynakládané v rámci rozpočtové soustavy (alokovány přes veřejné rozpočty) k plnění fiskálních funkcí (alokační, stabilizační, redistribuční) na principu nenávratnosti a neekvivalence •prvky rozpočtové soustavy – veřejné výdaje tečou v ní – má za centrální prvek státní rozpočet, poté krajské rozpočty, municipální rozpočty •ukazatele veřejných výdajů (kvantifikace růstu veřejných výdajů)
A) absolutní výše veřejných výdajů
⟶ přímo vypovídá o výši výdajů v peněžních jednotkách ⟶ výhody: poskytuje informaci o tom, jak velké byly vynaloženy veřejné výdaje v peněžních jednotkách ⟶ nevýhody: ukazatel sám o sobě nepodává informaci, která by umožnila srovnání s jinými zeměmi
B) podílový/relativní ukazatel veřejných výdajů – k něčemu to vztáhnu:
⟶ VV/HDP (např. nízký podíl, nízké daně), elasticita VV (např. E = 1,4 => výdaje rostou rychleji než HDP, nebo E = 0,7 => výdaje rostou pomaleji než HDP), dílčí elasticity VV ⟶ umožňuje porovnávat jednotlivé země z hlediska různých druhů ukazatelů
Klasifikace veřejných výdajů dle:
⟶ funkce – pro analýzu vývoje minulosti a analýzu výdajové politiky (COFOG) ⟶ ekonomických kategorií – pro účely makroekonomických statistik a agregátního fiskálního řízení (GF, SNA 93, ESA 95) ⟶ organizace – pro stanovení odpovědnosti za hlavní skupiny veřejných výdajů a pro každodenní řízení plnění rozpočtu ⟶ fondů – pro správu rozpočtu ⟶ rozpočtových položek – pro kontrolu shody a vnitřní řízení ⟶ programů – pro formulaci politiky a stanovení odpovědnosti za výsledky
Ekonomické hledisko
⟶ běžné výdaje – správce rozpočtové kapitoly zabezpečuje provozní činnosti ve své rozpočtové kapitole • např. výdaje na platy personálu, na opravy techniky, nákup spotřebního materiálu, na energie, … • výdaje, které se v průběhu rozpočtového roku běžně opakují ⟶ kapitálové výdaje – ad hoc povaha • výdaje na investice, jejichž smyslem je vytvořit takový statek, který bude v budoucnu v toku času přinášet uspokojení pro veřejnost • např. výdaje na výstavbu dálnice, na nákup supersoniků pro Armádu ČR či na výstavbu atomové elektrárny
Funkční hledisko
⟶ členíme výdaje podle základních typických činností (odvětví), kam veřejné výdaje směřují • např. výdaje na obranu, školství, zdravotnictví atd. • tato klasifikace je důležitá pro alokaci zdrojů mezi jednotlivé sektory, pro zpracování historických přehledů, pro mezinárodní komparace nebo pro komparaci údajů v čase
Efekty veřejných výdajů
•možné mikroekonomické dopady či makroekonomické dopady veřejných výdajů
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 1) demografický faktor
⟶ souvisí s růstem populace a se stárnutím obyvatelstva • věkové složení obyvatelstva – prodlužování střední délky života, vliv propopulačních opatření má vliv na strukturu obyvatelstva (ekonomické motivy k pořizování dětí) nebo populační boom po válce – exploze porodnosti • změna důchodové systému – zájem na jeho změně mají ti, za kterými již není dost lidí na to, aby je v budoucnu uživili – proto o tom poslanci stále jen mluví, ale nic skutečně neřeší, protože jich samotných se to netýká • změny v demografické struktuře – proč??? – faktory: prodlužování střední délky života X pokles porodnosti • předproduktivní věk VV > VP, produktivní věk VV < VP, postproduktivní věk VV > VP
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 2) geografické faktory
•přírodní katastrofy (např. zemětřesení, povodně atd.)
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 3) technologické faktory
⟶ faktory rozvoje vědy a nových technologií – nové technologie a technika kladou velké nároky na veřejné zdroje •výdaje na základní výzkum – nákladný, časově náročný => z veřejných prostředků •aplikovaný výzkum – převažují peníze soukromých firem, protože výsledky výzkumů přinesou rychlejší zisk
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 5) politické faktory
•veřejné výdaje souvisí s politickým (volebním) cyklem •veřejné výdaje rostou před volbami a s přípravou voleb
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 6) demonstrační faktor
•obyvatelé země se dožadují obdobných statků a služeb, které jsou obyvatelům poskytovány v jiné zemi
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 7) ekonomické faktory
•např. inflace, růst nákladů na kvalitnější služby, měkká rozpočtová omezení atd. •další faktor růstu veřejných výdajů byl formulován v rámci teorie prahových efektů A. T. Peacockem aj. Wisemanem a byl rozvinutý J. Diamondem – „státní výdaje rostou v době krizí na bázi procesu inspekce a koncentrace“, po pominutí krize se však nevrací na původní („předkrizovou“ úroveň), ale „zakotví“ na vyšší úrovni
Předproduktivní věk (0-15), výdaje na:
•povinná školní docházka •zdravotnictví – př. očkování •transferové platby – přídavky •daňové výdaje – ve formě slev na daních pro rodiče •doprava – účelové dotace (nižší jízdné dotuje stát) •sport, kultura a jiné, … •příjmy jsou 0 •V > P
Produktivní věk (16-63), výdaje na:
•školy, zdravotnictví, transferové platby •dopravní obslužnost – dálnice, … •daňové výdaje •bydlení – podpora hypoték, dotace •příjmy: daně z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění •V < P
Postproduktivní věk (64+), výdaje na:
•transfery – starobní •důchody doprava – dotace na MHD •zdravotnictví (až 8x více než u dětí) příjmy jsou 0 •V > P
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 1) Wagnerův zákon
•s růstem důchodu na jednoho obyvatele roste v ekonomice velikost veřejných výdajů • „podíl veřejných výdajů na HDP roste s růstem důchodu na jednoho obyvatele, tedy s hospodářským vývojem země“ – je odrazem zvýšeného zájmu o pracující, s růstem HDP by měla růst úroveň sociálních služeb • souvisí zejména s technologickým, sociálním a ekonomickým faktorem • lze jej potvrdit hlavně v Evropě, jinde moc ne
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 2) Baumolův zákon
•náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se zvyšují => cena jednotky výstupu veřejného sektoru roste •„náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se stále zvyšují“, jednotkou výkonu ve veřejném sektoru může být lůžko v nemocnici, kilometr dálnic, … - vysvětlení vychází z produktivity práce veřejného a soukromého sektoru •souvisí zejména s demonstračním a politickým faktorem •srovnání produktivity práce soukromého a veřejného sektoru
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 3) stát blahobytu
•zdůrazňována redistribuční funkce v sociální oblasti •základní argument – všichni by měli mít přístup k určitým statkům a službám rovný – záleží na státu, k čemu všemu by měli všichni mít přístup •tuto teorii aplikovali severské země => vysoká daňová kvóta => lidé se vyhýbají zdanění v jiných zemích, např. v daňových rájích
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 4) demonstrační efekt
•obyvatelé porovnávají životní úroveň se zahraničím – konfrontace určitých výdajů se zahraničím, je demonstrována snaha, aby vzrostly výdaje – tlak na nabídkovou stranu politického trhu a na zvyšování veřejných výdajů •teorie je schopna vysvětlit změnu veřejných výdajů jen v určitých oblastech
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 5) fiskální iluze
•nerespektování vztahu mezi příjmy a výdaji, vyvolává tlaky na pokles daňové zátěže a růst veřejných výdajů – většina lidí neví ani proč vzniká deficit => nadspotřeba a neefektivnost – většina lidí také neví, jak stát deficit kryje
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 6) prahový efekt (Peacock – Wiseman)
•vazba na snesitelný fiskální náklad (autoři Peacock, Wiseman); snesitelný fiskální náklad – růst daní •nárazové zvýšení veřejných výdajů po světových válkách
Veřejné výdaje
•taková aktivita veřejných financí, která je výstupem z veřejných rozpočtů; smyslem je finančně krýt cíle jednotlivých veřejných politik
Veřejné výdajové programy
•označuje systémově propojené činnosti, které se vztahují k určitému cíli veřejné politiky
Veřejný projekt
•plán budoucí výdajové činnosti (obvykle plán budoucích investičních aktivit, o jejichž možné realizaci se teprve rozhoduje)
Optimalizovaná alokace veřejných výdajů a metody hodnocení veřejných výdajů
•alokace veřejných výdajů se uskutečňuje prostřednictvím soustavy veřejných rozpočtů •optimalizovaná alokace veřejných výdajů je založena na principu, že výdajové cíle jsou sestaveny podle důležitosti (váhy) v závislosti na tom, jaká je důležitost (váha) jim odpovídajících veřejných politik
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 1) identifikace potřeb a cílů
•hledání odpovědi na otázku, CO je cílem tohoto výdaje – požadavky ověřitelnosti, kvantifikovatelnosti, reálnosti a zda je cíl žádoucí – musí respektovat poptávky těch, kteří ho platí
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 2) identifikace selhání trhu
•hledání odpovědi na otázku PROČ tento cíl realizovat z veřejných zdrojů (ekonomická argumentace + redistribuční), pokud tento cíl lze financovat z veřejných zdrojů a jaké jsou důvody, proč to nejde financovat soukromým sektorem? proč právě z veřejných zdrojů? (3 důvody) ⟶ MIKROEKONOMICKÁ SELHÁNÍ – externality (hlavně pozitivní) nebo produkce veřejných statků ⟶ MAKROEKONOMICKÉ DŮVODY – změna inflace, nezaměstnanosti, platební bilance, úrokové míry ⟶ REDISTRIBUČNÍ DŮVODY – chceme někoho podpořit a určíme koho => velké nebezpečí působení nátlakových skupin => může být velmi subjektivní
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 3) stanovení množiny řešení
•omezení – časové (potřeba do určitého času), finanční (respektovat rozpočtové omezení), prostorové •řešení – formální (abstraktní – šlo by to realizovat, ale musí ještě projít pozměňovacími návrhy), reálná (konkrétní – lze realizovat bez významných změn) •možnosti realizace – veřejná produkce (zajistí ji stát), regulovaná produkce (stát ji zajistí přes dotace, ale produkci poskytnou soukromé firmy) •příklad na zhodnocení cíle:
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – metody, efekty - 1) podle možnosti ocenit v penězích
•hmotné – lze ocenit pomocí cen, vyjádřit v penězích (růst mezd, snížení nezaměstnanosti, růst HDP) •nehmotné – nelze finančně ocenit (bezpečnost, záchrana lidských životů, zlepšení životního prostředí), v oblasti veřejných výdajů je toto velmi časté
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 2) podle efektu
•vnitřní efekty – na území toho, kdo je platí (př. náklady na protipovodňová opatření => snížení povodňových škod v ČR) •vnější efekty – na území toho, kdo neplatí, proto se tedy jedná o pozitivní externality, doporučuje se finanční spoluúčast (př. snížení škod povodní v Německu)
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 3) podle času
•krátkodobé – efekt je patrný do 1 roku a pak odezní •střednědobé – do 10 let •dlouhodobé – více jak 10 let •srovnání efektů v krátkém a dlouhém období
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 4) dle dopadu na soukromý sektor
•důchodový efekt – zvyšuje spotřebu, ceny jsou konstantní a s růstem důchodu se spotřebovává více obou statků •substituční efekt – roste spotřeba dotovaného statku – v případě účelových dotací je snahou zvýšit produkci nebo spotřebu těchto statků
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 5) analýza politických souvislostí
•při předkládání výsledků výstupu výdajového programu je zapotřebí zvážit průchodnost programu při určité politické konstelaci – jde tedy o to, co se zdůrazní jako výsledek – často jsou předkládány jiné cíle, než programy skutečně sledují
Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 6) hodnocení úspěšnosti výdajového projektu
•stanovení kritéria úspěšnosti výdajové varianty, programu, projektu – pro hodnocení úředníků, kteří na problému pracují •nevhodně nastavené kritérium úspěšnosti může snížit, znehodnotit výsledek výdajového programu
Základní metody pro hodnocení veřejných výdajů (patří k hodnocení alternativ)
⟶ náklady = vzdání se části zdrojů; 3 možné klasifikace nákladů: •a) hmotné X nehmotné – hmotné náklady jsou náklady, se kterými pracuje oblast veřejných financí •b) přímé – bezprostředně se vztahují k výkonu, nepřímé – následné náklady pro rozšířenou formu CBA •c) variabilní – mění se s úrovní výstupu, fixní – jejich úroveň se nemění (mohou nastat i při nulovém výstupu)
Metoda CMA
⟶ jednoduchá, metoda minimalizace nákladů, předpoklad že všechna výdajová řešení mají absolutně shodný výstup (výstupy všech alternativ jsou srovnatelné – splňují předem stanovené kvalitativní a kvantitativní charakteristiky/parametry) ⟶ 2 metody: • průmyslově inženýrská metoda – sčítání jednotlivých nákladů, sčítací metoda • parametrická metoda – zjišťují se náklady na určitý parametr, ale musí být s čím porovnávat, expertně stanoveno ⟶ výběrovým kritériem je nejnižší cena (minimální náklady) – výhoda: nemusíme hodnotit výstup v penězích ⟶ problémy: • kalkulovány pouze pořizovací náklady, ne náklady po celou dobu životního cyklu výdajového programu • nedostatečné vymezení charakteristik výstupu daného programu
Metoda CEA (E – efektivnost)
•výhoda: výstupy nejsou oceňovány peněžně •sledování efektivnosti nákladů vložených na naturální či fyzickou jednotku •v oblasti zdravotnictví, školství •podmínka použití – můžeme použít, pokud porovnáváme varianty, které mají výstup ve stejných jednotkách, u CMA musí být shodný objem, ale u CMA může být různě velký výstup • základní otázka, jak nejlevněji dosáhnout daného cíle • aplikace: náklady na jednotku výstupu = C/počet jednotek výstupu = min • problém: v některých projektech nelze nákladové kritérium brát jako jediné kritérium
Metoda CBA
•forma analýzy nákladů a výnosů – umožňuje poměřovat i varianty, které nemají shodný výstup … ale náklady i efekty jsou hmotné (vyjádřené v penězích) •užší varianta CBA – náklady a užitky přímo z projektu •společenská/širší varianta CBA – respektuje přímé i nepřímé náklady, ale i efekty pro celou společnost •B – efekty, C – náklady ⟶ maximalizace efektu B/C ⟶ nejnižší náklady C/B ⟶ nejvyšší rozdíl (hodnocení podle čistého užitku) B – C •výběr: dle efektivnosti vynaložených nákladů (B/C, C/B), dle čistého přínosu B – C
Metoda CBA aplikace (postup výpočtu CBA):
• a) C/B ≤ 1 (min) – hledáme variantu s nejmenšími náklady na jednotku produkce C/PVB • b) B/C ≥ 1 (max) – Niskanen – informační asymetrie na straně byrokracie => B/C – vybereme tu variantu, kde je tento podíl nejvyšší (která maximalizuje užitek) – pokud je podíl menší než 1, je to neefektivní ⟶ můžeme použít jakoukoli z výše uvedených dvou variant, bude vybrána stejná varianta • c) B – C = max – maximalizujeme čistý užitek
Metoda CBA faktor času
⟶ jestliže mají být užitky po delší časové období, je potřeba vypočítat současnou hodnotu budoucích užitků – PV • při výpočtu nutná znalost diskontního faktoru i = něco, co znehodnocuje budoucí užitek • čím vyšší diskontní faktor, tím výraznější míra znehodnocení – tím větší preference současné spotřeby, znamená to preference výdajových programů s krátkou dobou trvání (2-3 roky) • vysoká diskontní sazba snižuje PV => projekt nebude akceptován • kdo ale určuje i => diskontní faktor můžeme odvodit od úrokové sazba ze státních dluhopisů • faktor času u nákladů a užitků – metoda čisté současné hodnoty • náklady a výnosy v budoucnosti se převádí do současnosti pomocí diskontního faktoru ⟶ PV = současná hodnota výnosu ⟶ i = diskontní faktor • pokud platí, že B je konstantní, pak současná hodnota