Buscar
Estás en modo de exploración. debe iniciar sesión para usar MEMORY

   Inicia sesión para empezar

level: 3. VEŘEJNÉ VÝDAJE

Questions and Answers List

level questions: 3. VEŘEJNÉ VÝDAJE

QuestionAnswer
Veřejné výdaje= finanční prostředky vynakládané v rámci rozpočtové soustavy (alokovány přes veřejné rozpočty) k plnění fiskálních funkcí (alokační, stabilizační, redistribuční) na principu nenávratnosti a neekvivalence •prvky rozpočtové soustavy – veřejné výdaje tečou v ní – má za centrální prvek státní rozpočet, poté krajské rozpočty, municipální rozpočty •ukazatele veřejných výdajů (kvantifikace růstu veřejných výdajů)
a) absolutní výše veřejných výdajů⟶ přímo vypovídá o výši výdajů v peněžních jednotkách ⟶ výhody: poskytuje informaci o tom, jak velké byly vynaloženy veřejné výdaje v peněžních jednotkách ⟶ nevýhody: ukazatel sám o sobě nepodává informaci, která by umožnila srovnání s jinými zeměmi
b) podílový/relativní ukazatel veřejných výdajů – k něčemu to vztáhnu:⟶ VV/HDP (např. nízký podíl, nízké daně), elasticita VV (např. E = 1,4 => výdaje rostou rychleji než HDP, nebo E = 0,7 => výdaje rostou pomaleji než HDP), dílčí elasticity VV ⟶ umožňuje porovnávat jednotlivé země z hlediska různých druhů ukazatelů
klasifikace veřejných výdajů dle:⟶ funkce – pro analýzu vývoje minulosti a analýzu výdajové politiky (COFOG) ⟶ ekonomických kategorií – pro účely makroekonomických statistik a agregátního fiskálního řízení (GF, SNA 93, ESA 95) ⟶ organizace – pro stanovení odpovědnosti za hlavní skupiny veřejných výdajů a pro každodenní řízení plnění rozpočtu ⟶ fondů – pro správu rozpočtu ⟶ rozpočtových položek – pro kontrolu shody a vnitřní řízení ⟶ programů – pro formulaci politiky a stanovení odpovědnosti za výsledky
ekonomické hledisko⟶ běžné výdaje – správce rozpočtové kapitoly zabezpečuje provozní činnosti ve své rozpočtové kapitole • např. výdaje na platy personálu, na opravy techniky, nákup spotřebního materiálu, na energie, … • výdaje, které se v průběhu rozpočtového roku běžně opakují ⟶ kapitálové výdaje – ad hoc povaha • výdaje na investice, jejichž smyslem je vytvořit takový statek, který bude v budoucnu v toku času přinášet uspokojení pro veřejnost • např. výdaje na výstavbu dálnice, na nákup supersoniků pro Armádu ČR či na výstavbu atomové elektrárny
funkční hledisko⟶ členíme výdaje podle základních typických činností (odvětví), kam veřejné výdaje směřují • např. výdaje na obranu, školství, zdravotnictví atd. • tato klasifikace je důležitá pro alokaci zdrojů mezi jednotlivé sektory, pro zpracování historických přehledů, pro mezinárodní komparace nebo pro komparaci údajů v čase
efekty veřejných výdajů•možné mikroekonomické dopady či makroekonomické dopady veřejných výdajů
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 1) demografický faktor⟶ souvisí s růstem populace a se stárnutím obyvatelstva • věkové složení obyvatelstva – prodlužování střední délky života, vliv propopulačních opatření má vliv na strukturu obyvatelstva (ekonomické motivy k pořizování dětí) nebo populační boom po válce – exploze porodnosti • změna důchodové systému – zájem na jeho změně mají ti, za kterými již není dost lidí na to, aby je v budoucnu uživili – proto o tom poslanci stále jen mluví, ale nic skutečně neřeší, protože jich samotných se to netýká • změny v demografické struktuře – proč??? – faktory: prodlužování střední délky života X pokles porodnosti • předproduktivní věk VV > VP, produktivní věk VV < VP, postproduktivní věk VV > VP
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 2) geografické faktory•přírodní katastrofy (např. zemětřesení, povodně atd.)
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 3) technologické faktory⟶ faktory rozvoje vědy a nových technologií – nové technologie a technika kladou velké nároky na veřejné zdroje •výdaje na základní výzkum – nákladný, časově náročný => z veřejných prostředků •aplikovaný výzkum – převažují peníze soukromých firem, protože výsledky výzkumů přinesou rychlejší zisk
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 4) sociální faktory•např. nová kvalita života
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 5) politické faktory•veřejné výdaje souvisí s politickým (volebním) cyklem •veřejné výdaje rostou před volbami a s přípravou voleb
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 6) demonstrační faktor•obyvatelé země se dožadují obdobných statků a služeb, které jsou obyvatelům poskytovány v jiné zemi
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 7) ekonomické faktory•např. inflace, růst nákladů na kvalitnější služby, měkká rozpočtová omezení atd. •další faktor růstu veřejných výdajů byl formulován v rámci teorie prahových efektů A. T. Peacockem aj. Wisemanem a byl rozvinutý J. Diamondem – „státní výdaje rostou v době krizí na bázi procesu inspekce a koncentrace“, po pominutí krize se však nevrací na původní („předkrizovou“ úroveň), ale „zakotví“ na vyšší úrovni
předproduktivní věk (0-15), výdaje na:•povinná školní docházka •zdravotnictví – př. očkování •transferové platby – přídavky •daňové výdaje – ve formě slev na daních pro rodiče •doprava – účelové dotace (nižší jízdné dotuje stát) •sport, kultura a jiné, … •příjmy jsou 0 •V > P
produktivní věk (16-63), výdaje na:•školy, zdravotnictví, transferové platby •dopravní obslužnost – dálnice, … •daňové výdaje •bydlení – podpora hypoték, dotace •příjmy: daně z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění •V < P
postproduktivní věk (64+), výdaje na:•transfery – starobní •důchody doprava – dotace na MHD •zdravotnictví (až 8x více než u dětí) příjmy jsou 0 •V > P
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 1) Wagnerův zákon•s růstem důchodu na jednoho obyvatele roste v ekonomice velikost veřejných výdajů • „podíl veřejných výdajů na HDP roste s růstem důchodu na jednoho obyvatele, tedy s hospodářským vývojem země“ – je odrazem zvýšeného zájmu o pracující, s růstem HDP by měla růst úroveň sociálních služeb • souvisí zejména s technologickým, sociálním a ekonomickým faktorem • lze jej potvrdit hlavně v Evropě, jinde moc ne
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 2) Baumolův zákon•náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se zvyšují => cena jednotky výstupu veřejného sektoru roste •„náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se stále zvyšují“, jednotkou výkonu ve veřejném sektoru může být lůžko v nemocnici, kilometr dálnic, … - vysvětlení vychází z produktivity práce veřejného a soukromého sektoru •souvisí zejména s demonstračním a politickým faktorem •srovnání produktivity práce soukromého a veřejného sektoru
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 3) stát blahobytu•zdůrazňována redistribuční funkce v sociální oblasti •základní argument – všichni by měli mít přístup k určitým statkům a službám rovný – záleží na státu, k čemu všemu by měli všichni mít přístup •tuto teorii aplikovali severské země => vysoká daňová kvóta => lidé se vyhýbají zdanění v jiných zemích, např. v daňových rájích
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 4) demonstrační efekt•obyvatelé porovnávají životní úroveň se zahraničím – konfrontace určitých výdajů se zahraničím, je demonstrována snaha, aby vzrostly výdaje – tlak na nabídkovou stranu politického trhu a na zvyšování veřejných výdajů •teorie je schopna vysvětlit změnu veřejných výdajů jen v určitých oblastech
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 5) fiskální iluze•nerespektování vztahu mezi příjmy a výdaji, vyvolává tlaky na pokles daňové zátěže a růst veřejných výdajů – většina lidí neví ani proč vzniká deficit => nadspotřeba a neefektivnost – většina lidí také neví, jak stát deficit kryje
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 6) prahový efekt (Peacock – Wiseman)•vazba na snesitelný fiskální náklad (autoři Peacock, Wiseman); snesitelný fiskální náklad – růst daní •nárazové zvýšení veřejných výdajů po světových válkách
veřejné výdaje•taková aktivita veřejných financí, která je výstupem z veřejných rozpočtů; smyslem je finančně krýt cíle jednotlivých veřejných politik
veřejné výdajové programy•označuje systémově propojené činnosti, které se vztahují k určitému cíli veřejné politiky
veřejný projekt•plán budoucí výdajové činnosti (obvykle plán budoucích investičních aktivit, o jejichž možné realizaci se teprve rozhoduje)
Optimalizovaná alokace veřejných výdajů a metody hodnocení veřejných výdajů•alokace veřejných výdajů se uskutečňuje prostřednictvím soustavy veřejných rozpočtů •optimalizovaná alokace veřejných výdajů je založena na principu, že výdajové cíle jsou sestaveny podle důležitosti (váhy) v závislosti na tom, jaká je důležitost (váha) jim odpovídajících veřejných politik
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 1) identifikace potřeb a cílů•hledání odpovědi na otázku, CO je cílem tohoto výdaje – požadavky ověřitelnosti, kvantifikovatelnosti, reálnosti a zda je cíl žádoucí – musí respektovat poptávky těch, kteří ho platí
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 2) identifikace selhání trhu•hledání odpovědi na otázku PROČ tento cíl realizovat z veřejných zdrojů (ekonomická argumentace + redistribuční), pokud tento cíl lze financovat z veřejných zdrojů a jaké jsou důvody, proč to nejde financovat soukromým sektorem? proč právě z veřejných zdrojů? (3 důvody) ⟶ MIKROEKONOMICKÁ SELHÁNÍ – externality (hlavně pozitivní) nebo produkce veřejných statků ⟶ MAKROEKONOMICKÉ DŮVODY – změna inflace, nezaměstnanosti, platební bilance, úrokové míry ⟶ REDISTRIBUČNÍ DŮVODY – chceme někoho podpořit a určíme koho => velké nebezpečí působení nátlakových skupin => může být velmi subjektivní
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 3) stanovení množiny řešení•omezení – časové (potřeba do určitého času), finanční (respektovat rozpočtové omezení), prostorové •řešení – formální (abstraktní – šlo by to realizovat, ale musí ještě projít pozměňovacími návrhy), reálná (konkrétní – lze realizovat bez významných změn) •možnosti realizace – veřejná produkce (zajistí ji stát), regulovaná produkce (stát ji zajistí přes dotace, ale produkci poskytnou soukromé firmy) •příklad na zhodnocení cíle:
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – metody, efekty - 1) podle možnosti ocenit v penězích•hmotné – lze ocenit pomocí cen, vyjádřit v penězích (růst mezd, snížení nezaměstnanosti, růst HDP) •nehmotné – nelze finančně ocenit (bezpečnost, záchrana lidských životů, zlepšení životního prostředí), v oblasti veřejných výdajů je toto velmi časté
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 2) podle efektu•vnitřní efekty – na území toho, kdo je platí (př. náklady na protipovodňová opatření => snížení povodňových škod v ČR) •vnější efekty – na území toho, kdo neplatí, proto se tedy jedná o pozitivní externality, doporučuje se finanční spoluúčast (př. snížení škod povodní v Německu)
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 3) podle času•krátkodobé – efekt je patrný do 1 roku a pak odezní •střednědobé – do 10 let •dlouhodobé – více jak 10 let •srovnání efektů v krátkém a dlouhém období
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 4) dle dopadu na soukromý sektor•důchodový efekt – zvyšuje spotřebu, ceny jsou konstantní a s růstem důchodu se spotřebovává více obou statků •substituční efekt – roste spotřeba dotovaného statku – v případě účelových dotací je snahou zvýšit produkci nebo spotřebu těchto statků
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 5) analýza politických souvislostí•při předkládání výsledků výstupu výdajového programu je zapotřebí zvážit průchodnost programu při určité politické konstelaci – jde tedy o to, co se zdůrazní jako výsledek – často jsou předkládány jiné cíle, než programy skutečně sledují
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 6) hodnocení úspěšnosti výdajového projektu•stanovení kritéria úspěšnosti výdajové varianty, programu, projektu – pro hodnocení úředníků, kteří na problému pracují •nevhodně nastavené kritérium úspěšnosti může snížit, znehodnotit výsledek výdajového programu
základní metody pro hodnocení veřejných výdajů (patří k hodnocení alternativ)⟶ náklady = vzdání se části zdrojů; 3 možné klasifikace nákladů: •a) hmotné X nehmotné – hmotné náklady jsou náklady, se kterými pracuje oblast veřejných financí •b) přímé – bezprostředně se vztahují k výkonu, nepřímé – následné náklady pro rozšířenou formu CBA •c) variabilní – mění se s úrovní výstupu, fixní – jejich úroveň se nemění (mohou nastat i při nulovém výstupu)
Metoda CMA⟶ jednoduchá, metoda minimalizace nákladů, předpoklad že všechna výdajová řešení mají absolutně shodný výstup (výstupy všech alternativ jsou srovnatelné – splňují předem stanovené kvalitativní a kvantitativní charakteristiky/parametry) ⟶ 2 metody: • průmyslově inženýrská metoda – sčítání jednotlivých nákladů, sčítací metoda • parametrická metoda – zjišťují se náklady na určitý parametr, ale musí být s čím porovnávat, expertně stanoveno ⟶ výběrovým kritériem je nejnižší cena (minimální náklady) – výhoda: nemusíme hodnotit výstup v penězích ⟶ problémy: • kalkulovány pouze pořizovací náklady, ne náklady po celou dobu životního cyklu výdajového programu • nedostatečné vymezení charakteristik výstupu daného programu
Metoda CEA (E – efektivnost)•výhoda: výstupy nejsou oceňovány peněžně •sledování efektivnosti nákladů vložených na naturální či fyzickou jednotku •v oblasti zdravotnictví, školství •podmínka použití – můžeme použít, pokud porovnáváme varianty, které mají výstup ve stejných jednotkách, u CMA musí být shodný objem, ale u CMA může být různě velký výstup • základní otázka, jak nejlevněji dosáhnout daného cíle • aplikace: náklady na jednotku výstupu = C/počet jednotek výstupu = min • problém: v některých projektech nelze nákladové kritérium brát jako jediné kritérium
Metoda CBA•forma analýzy nákladů a výnosů – umožňuje poměřovat i varianty, které nemají shodný výstup … ale náklady i efekty jsou hmotné (vyjádřené v penězích) •užší varianta CBA – náklady a užitky přímo z projektu •společenská/širší varianta CBA – respektuje přímé i nepřímé náklady, ale i efekty pro celou společnost •B – efekty, C – náklady ⟶ maximalizace efektu B/C ⟶ nejnižší náklady C/B ⟶ nejvyšší rozdíl (hodnocení podle čistého užitku) B – C •výběr: dle efektivnosti vynaložených nákladů (B/C, C/B), dle čistého přínosu B – C
Metoda CBA aplikace (postup výpočtu CBA):• a) C/B ≤ 1 (min) – hledáme variantu s nejmenšími náklady na jednotku produkce C/PVB • b) B/C ≥ 1 (max) – Niskanen – informační asymetrie na straně byrokracie => B/C – vybereme tu variantu, kde je tento podíl nejvyšší (která maximalizuje užitek) – pokud je podíl menší než 1, je to neefektivní ⟶ můžeme použít jakoukoli z výše uvedených dvou variant, bude vybrána stejná varianta • c) B – C = max – maximalizujeme čistý užitek
Metoda CBA faktor času⟶ jestliže mají být užitky po delší časové období, je potřeba vypočítat současnou hodnotu budoucích užitků – PV • při výpočtu nutná znalost diskontního faktoru i = něco, co znehodnocuje budoucí užitek • čím vyšší diskontní faktor, tím výraznější míra znehodnocení – tím větší preference současné spotřeby, znamená to preference výdajových programů s krátkou dobou trvání (2-3 roky) • vysoká diskontní sazba snižuje PV => projekt nebude akceptován • kdo ale určuje i => diskontní faktor můžeme odvodit od úrokové sazba ze státních dluhopisů • faktor času u nákladů a užitků – metoda čisté současné hodnoty • náklady a výnosy v budoucnosti se převádí do současnosti pomocí diskontního faktoru ⟶ PV = současná hodnota výnosu ⟶ i = diskontní faktor • pokud platí, že B je konstantní, pak současná hodnota
Metoda CUA (U – užitečnost)⟶ vychází z teorie užitku – hodnotíme užitné vlastnosti výstupu (užitek – subjektivní uspokojení), používá se standardně při hodnocení veřejných zakázek ⟶ použití hodnotící stupnice, aplikace vážení užitnosti jednotlivých alternativ ⟶ nehodnotí výstup ke kusech nebo ceně, ale pomocí více kritérií • ekonomická kritéria – kolik to stojí, provozní náklady, garantovaná cena oprav, … • časová kritéria – kdy to bude realizováno/termín dodání, kdy bude případná oprava, … • technická kritéria – spotřeby, rychlost, … => nepeněžní (buď v %, nebo pomocí škál hodnocení např. bodové hodnocení 0-10) • legislativní kritéria (kritéria kvality) – jak kvalitní je ten, kdo to bude dodávat/realizovat postup – přiřazení vah – metod je více, pokaždé jiný výsledek – možné zneužití • výstup se měří podle 4 kritérií ⟶ jednotlivým skupinám kritérií se přiřadí váhy ⟶ násobí se „váhy X ohodnocení“ – vážená kritéria používá se i u zdravotnictví QALY (kvalita dodatečných let života) – říká nám, jak bude po léčení pacient ekonomicky aktivní; hodnocení zdravotnických programů, hodnocení veřejných zakázek CUA je metoda používána při výběru veřejných zakázek v ČR, je velice složitávychází z teorie užitku – hodnotíme užitné vlastnosti výstupu (užitek – subjektivní uspokojení), používá se standardně při hodnocení veřejných zakázek použití hodnotící stupnice, aplikace vážení užitnosti jednotlivých alternativ nehodnotí výstup ke kusech nebo ceně, ale pomocí více kritérií • ekonomická kritéria – kolik to stojí, provozní náklady, garantovaná cena oprav, … • časová kritéria – kdy to bude realizováno/termín dodání, kdy bude případná oprava, … • technická kritéria – spotřeby, rychlost, … => nepeněžní (buď v %, nebo pomocí škál hodnocení např. bodové hodnocení 0-10) • legislativní kritéria (kritéria kvality) – jak kvalitní je ten, kdo to bude dodávat/realizovat postup – přiřazení vah – metod je více, pokaždé jiný výsledek – možné zneužití • výstup se měří podle 4 kritérií ⟶ jednotlivým skupinám kritérií se přiřadí váhy ⟶ násobí se „váhy X ohodnocení“ – vážená kritéria používá se i u zdravotnictví QALY (kvalita dodatečných let života) – říká nám, jak bude po léčení pacient ekonomicky aktivní; hodnocení zdravotnických programů, hodnocení veřejných zakázek CUA je metoda používána při výběru veřejných zakázek v ČR, je velice složitá